Aktuálně
Arny
z Malého údolí
Arista
Pesperro
Aisha
od Minurky
Fotogalerie
Vzpomínáme
Mini
poradna
Odkazy


Macíček (1995 - 12. 6. 2011)  Fotogalerie zde

Macíček je koťě od naší Mindičky. Původně měl jít do rodiny s dětmi, ale nelíbilo se mi, že byl na hraní, nebo spíš jen jako živá hračka pro děti, a tak jsem ho vzala asi po třech dnech zpět a už u nás zůstal. Časem se přestěhoval o patro výš k mým rodičům, kteří z něj udělali domacího mazlíčka (nebo spíš rozmazlíčka? :) ). Macíček nám narostl na pěkného Macka, váží 7-8kg, ale i takovýhle velký kožíšek má vždycky pečlivě umytí do sněhobíla.
Poslední 2 roky měl Macík cukrovku což znamenalo každé ráno mu píchnout inzulín. Přemohly ho metabolické potíže a tak už jsme jeho problémy neprodlužovali a nechali mu pomoct do kočičího nebe.


Mňourek (2007 - 2011)  fotogalerie zde

Našeho Mňurku jsme našli v listopadu 2008 v Praze. Našli? Spíš Mňuska si našel nás, a věřte, že to byla láska na první pohled :). Nejdřív jsme si mysleli, že se jen někomu ztratil, a tak jsme vyvěsili plakáty po okolí a inzeráty na na internet. Takové mazlivé kotě, 100% čistotné a naučené na kočkolit, zjevně domácí, přece někomu někomu musí chybět ... Ale nechybělo ... Pochopili jsme, že asi nešlo o nedopatřením zatoulané kotě ... A tak bylo jasné, že u nás tenhle brouček zůstane.

Mňurínek dokáže dělat, že je moudrá čičina, ale to jen občas, jinak je to ještě takové naše hyperaktivní nevycválané telátko, které nemá ještě tu správnou kočičí diplomacii a osobnost, honí vše co se hýbe - vosy, včely, motýly, mouchy, Macíka ... a samozřejmě i myši, což je jeho největší zábava a láme v ní mnohonásobné denní rekordy. Vnesl do našeho poměrně klidného života svěží vítr, leckdy až hurikán :).


Minda ( 1994 - 3.3.2009 )   fotogalerie ZDE

Min, Minduška, Minurka, Miňka ... prostě moje největší zlatíčko, které jsem zachránila jako koťě, které ještě samo neumělo jíst. Našla jsem ji u silnice, někdo ji asi vyhodil v krabici. Když jsem kočičku přinesla domů, byla to už 3. kočka na našem dvoře, tak jsem si myslela, že pro ni najdu nového páníčka, ale přes víkend u mě tak zdomácněla, že bylo jasné, že už zůstane.
Mindička byla moje zlatíčko, rozuměla mým pocitům, byly jsme stejné ... Věděla co si myslím a podle toho reagovala. Užily jsme si spolu spoustu legrace, pomáhaly jsme si, když jsme měly nějaké stíny na duši. Byla to opravdová kočičí osobnost.
Téměř do poslední chvíle byla vitální, nikdo by jí nehádal věk, který měla. Během jednoho týdne ji přemohly dýchací potíže, paní doktorka už jí nemohla pomoct. Umřela nám v náručí a my jsme byli rádi, že v té chvíli nebyla sama a že jsme s ní mohli být do poslední chvíle.
Lucka II ( 1985 - 2002 )

Lucinku jsem našla u školy nemocnou, s rýmou, střevními problémy a parazity. Když tam seděla v zimě třetí den, vzala jsem ji pod bundu a donesla ji domů. Ze všeho se vyléčila a stal se z ní pravý mazel. Starala se o svoje koťata i o koťata Cindy, netoulala se. Naučila se za mnou chodit po střeše do pokoje v 1.patře - načerno, protože rodiče tenkrát v bytě kočku nechtěli. Na zahradě jakmile se někdo ohnul k záhonu, už měl poletuchu Lucku za krkem a žužlala mu vlasy :).
Našla u nás domov na 16 let ...
Máca

Koťátko od Lucinky II, které u nás zůstalo ... Měl stříbrošedě mourovaný kožíšek a byl to takový chytráček :).
Cinda

Cinda byla koťátko od Lucinky II. Byla to taková nešťastná umňoukaná a ustrašená kočičí povaha... Ale my jí měli stejně moc rádi ...
Lucka I

Lucinku jsem našla u zastávky autobusu, asi v roce 1982.



Kazan ( 20.5.1996 - 9.4.2009 )

Německý ovčák po rodičích s PP. Kazánek opravdový psí krasavec, a byl i moc chytrý pejsek, jen cvičení ho moc nebavilo. Základní poslušnost se sice naučil, ale obzvlášť velkou radost z toho neměl. Do 8mi let se dali říct že byl v celku bezproblémový, po tomto roce, zhruba v době, kdy se s ním přeslalo chodit na pravidelné vycházky, začala být poslušnost trochu problém, neustále se snažil získat výhradní postavení v naší "smečce". Musím přiznat, že jsme trochu podcenili výchovu, což je pro mne poučením pro výchovu dalšího pejska.
Zhruba v 11ti letech se začal horšit sluch a také problémy s kyčelními klouby. Kazánkovi jsme museli pomoct do psího nebe, když díky postupnému zhoršení ochrnutí zadních nohou už nedokázal vylézt z boudy ani s naší pomocí.
Tarzan ( 1985 - 1996 )

Německý ovčák. To byl můj první pes, kterého jsem začala cvičit. I když jsem začala pozdě, až když bu byly cca 3 roky, podařil se výcvik téměř na jedničku. Tarzánek se moc rád učil a pro pochvalu by udělal cokoli. Trochu jsem podcenila kontakt s ostatními psy, a tak i když jsme byli připraveni na zkoušky základního výcviku, když jsem ho začala vodit na cvičák, ukázalo se, že ho ostatní pobíhající psi tak rozptylují, že každý povel je třeba opakovat tak 3x, než si všimnul, že nějaký povel byl vysloven. Problém nebyl sice v přivolání nebo odložení, ale např. stopa už byl problém velký ...
Tarzan nám několikrát utekl, když se předělával plot, a z nějakého "výletu" si přinesl chřipkovou infekci, která mu napadla srdce ... zkoušeli jsme léčbu antibiotiky, ale cca po týdnu nám odešel do psího nebe ...
Riga II ( 1980 - 1985 )

Fenka německého ovčáka. Tahle fenka byla po úspěšných papírových služebních rodičích, což se hodně projevilo na její povaze. Byla hodně chytrá a temperamentní, odmítala dobrovolně respektovat jakoukoli autoritu, což byl tak trochu kříž.
Milovala vodu, stačilo po dlažbě z kopce vylít kýbl vody a Riguška "honila vodičku" dokud všechna nezmizela. Také s vodou vytékající s hadice se vyřádila.
Cca v 5ti letech dostala zánět vnitřního ucha a po posouzení veterináře jsme nechali ukončit její trápení...



Riga I ( 1971 - 1980 )

Fenka německého ovčáka - na tuhle si už jen matně vzpomínám, když jsem byla malá, vozila mě na hřbetě :)



Bojar ( 1968 - 1971 )

Bojar k nám přišel jako jednoroční pes ...
Kazan I ( 1959 - 1968 )

Německý ovčák - jak vidíte podle černobílé fotky i roku v nadpisu, je už to mooooc let co po našem dvoře běhal tenhle pejsek ...






ivana.vankova@minurka.cz