Aktuálně
Arny
z Malého údolí
Arista
Pesperro
Aisha
od Minurky
Fotogalerie
Vzpomínáme
Mini
poradna
Odkazy


Arny z Malého údolí
Canisterapeutický pes



Arny plemeno: Chodský pes
narozen: 30. 5. 2009 14:40
místo narození: Chovatelská stanice z Malého údolí
matka: BONY Z HORSKÉ SAMOTY
otec: ASSGAR DRAUGLUIN
hmotnost: porodní - 260g | aktuální - 31kg
tetovací číslo: 2997
oblíbené hry: boj s koštětem, kdo z koho, přetahováná o cokoli, hlídání
jak mi říkají: Arny, Arníši, Arníšku, Budulínku, lumpíku malej (to jen když dělám lumpárny), čubískové (nám oběma s Astičkou)
Moje první výstava: Kolín, 10. 10. 2009, třída Baby, hodnocení: VN1. Více čtěte ZDE
Svod dorostu: Praha 24. 4. 2010, kód: A3, K3, W2, Y9


Zkoušky: canisterapeutický pes, 14. 4. 2012, Pomocné tlapkycertifikát ZDE
canisterapeutický pes, 25. 10. 2012, Pes A Člověk certifikát ZDE
Aktivně vykonává canisterapii v Diagnostickém ústavu a dětském domově se školou Slaný

spoustu mých fotek si prohlédněte na http://minurka.rajce.idnes.cz/





... Slavíme narozeniny ... ty první :) (25. 5. 2010)

Také se vám to zdá neuvěřitelné, že už je nám rok? Krásně jsem zmohutněl, nasrstil a páníčkoví jsou na mě náležitě pyšní. Na Astičku samozřejmě taky, s tou jezdíme na výstavy, já jako doprovod a hlídač a Astička jako šampiónka :). K narozeninám nám páníčkové upekli dort, mňam, ten byl dobrý, bylo v něm opravdové maso, a taky prasečí nožičky i s kostičkama a to já moc rád. Taky jsme dostali spoustu dárků - vrhač míčků, uzly, palmsky a různé jiné aporty co nás bavěj. Teď páníčkové často jezdí na víkend pryč a berou nás s sebou, na chatu nebo k rodičům, to máme vždycky radost a těšíme se. Vlastně vždycky když otevřou kufr u auta, vždycky tam pro jistotu hned skočím aby mi náhodou neujeli a nechci ven, a testuju, jestli mě vezmou s sebou nebo ne. Panička se vždycky směje jaký jsem cestovatel. Když jedeme jen s paničkou někam, musíme být obzvlášť opatrní a na vodítku neblbnout, protože panička má v bříšku malou budoucí malou paničku a tak musíme být s Astičkou klidní a ne dělat "saňové psi" jak tomu panička říká když moc táhneme dopředu. To my ale víme a snažíme být hodní a ukáznění.


... šet měsíců ... to to letí ... (12. 11. 2009)

Čas letí, a my s Aris rosteme a rosteme ... Už byste nás nepoznali, na fotkách si nás pletou s dospělýma hafanama, jinak je vidět, že ještě nemáme dospěláckou výšku - ale to na fotkách kde jsme jen my dva nepoznáte. Už umím o moc víc poslouchat - vím co je Sedni a Lehni, taky Zůstaň, Ke mně, K noze. Občas jdu i pěkně u nohy - tam mám ale ještě rezervy :). Chodíme na cvičák, což mě moc nebaví, protože je to na mě dlouhé. Páníček to ví, tak už si ke konci hodiny spíš hrajeme a mazlíme. O moc víc mě baví, když s páníčkem cvičíme na vycházce. To mě jde všechno o moc líp.
Doma hlídám tak pěkně, že mě neuteče ani myš! No, někdo hlídat musí, Aris by si pořád jen hrála a dokolečka nosí uzly, míčky, činky a jiné nesmysly - ale kdo pak ohlídá naše páníky?? Pomáhá mi štěkat, to ano, ale jako pozorovatel vedu já - jak se něco šustne za vraty, vím o tom první.



... postavil jsem ouško a jsou mi 3 měsíce a 1 týden (29. 8. 2009)

už jsem dospělý - postavil jsem obě ouška a už je nepustím dolů :). Jsem mohutný pesan, říkal páníček. Jen Aris mě pořád zlobí - nechce mě poslouchat a nechce mě dát ochutnat co má v misce a cáká na mě vodu z vaničky. Ale já jí za to prohnal, až pištěla jako myš. Taky chodíme na procházky a učíme se spoustu nových věcí, už umím Sedni, skoro i Lehni a považte - i z toho lehnutí si na "Sedni" zase hezky sednu - to ani Aris neumí sama. Jóó když chci, to mě to jde a to vždycky dostanu mlsky a moc pochval. Jenže znáte to - komu by se chtělo pokaždé - jsem přece ještě štěně, a tak si říkám, že si ještě můžu dovolit občas vynechat :). Jinak s Aris lumpačíme, občas proženeme kočky, sebereme botu, ukousneme tu a tam nějakou tu kytku :) ale páníčkové si z toho nic nedělají, říkají že jsme přece ještě děti a potřebujeme zkoumat - a to je pravda, zkoumáme moc rádi.



... rostu a hlídám a je mi 76 dnů = 2 měsíce a 3 týdny (14.8.2009)

To byste nevěřili, jak jsem vyrostl a zmohutněl. No, ouška mi ještě nestojí tak pěkně jako Aris, ale ten můj čumáček, z toho je páníček úplně vedle, je prý mohutný a široký a všichni jsme na něj pyšní. A ty moje tlapky, no jéje, pěkně silné, jako velkej pes. Jen páníčkům trošku vadí, že s nima hodně hrabu ... teda ono jim vlastně ani nevadí, že s nima hrabu, ale že to co vyhrabu pak jím, a on je v tom většinou píseček, a páníček s paničkou mi vysvětlovali, že to nemůžu papat, protože by mi pak bolelo bříško. Když mě to tak baví, nemůžu si pomoct :). Ale budu se snažit už písek nepapat, Aris mě to bude připomínat. S Aris děláme různé lumpačiny, plaveme v misce z vodou, honíme se, ňafeme na sebe, a občas se i pořádně rafnem :) ale to my tak nemyslíme, to je jen v zápalu hry. Asti se vždycky hodně rozdivočí, až jí panička občas napomíná aby mě tak nemordovala, ale já už nejsem žádnej malej prcek a Astí zvládnu usměrnit. A víte co už umím? Přiběhnout na zavolání a sednout si před páníčka. Páníček je vždycky moc rád a většinou mi za to dá nějaký malý mlsek. Jen na mě nesmí volat moc často, to mě pak nebaví pořád běhat sem a tam. A tak mi hází míček a přetahuje se se mnou o ručník :), to já rád. Taky už umím přivolat páníčky, když stojí u dveří kočka a chce domů - to spustím štěkot a panička se přijde podívat co se to děje. My s Aris domů nechodíme, jsme přece hlídací psi, a musíme dohlížet na dvoře, jestli nejdou lumpové. Aris to dlouho nechtěla pochopit, že dovnitř my psi přece nechodíme, ale já jí to vysvětlil a tak mi pomáhá hlídat venku. Mám jí moc rád, jsme velký hlídací tým.



... mám nový domov a je mi 53 dnů (20.7.2009)

       

     

Dneska jsem měl velký den. Přišla pro mě maminčina panička a říkala že si pro mě přijeli páníčci. Chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukal, protože jsem zrovínka spinkal s ostatníma sestřičkama. Za plotem stál můj páníček a o kousek dál byla panička a vedle ní seděla nějaká psí slečna. Pak mi řekli, že je to Arista, to je ta slečna co jí budu mít na starost. Nooo, je sice větší, ale to jsou skoro všechny mé ségry, na to jsem zvyklý že mě poslouchaj i větší holky. Páníček si četl jak dopadla kontrola nás štěňátek a moc se mu to líbilo, vždyť tam taky byla samá chvála. Pak jsem dostal výbavičku od rodičů, granulky co mám rád, hračky a míček pro štěstí na bonitaci a taky spoustu papírů pro páníčky, aby věděli všechny důležité věci.
A pak jsme se vydali na cestu. S Aristou jsme trošku lumpačili už v autě, ale to nebylo nic proti tomu co se dalo vymyslet v novém domově. Tam vám je věcí ... Jen Arista mě nechce moc poslouchat, asi neví, že jsem velkej pes a že jsem vůdce smečky po tátovi. Jo, dá to práce jí trochu vychovat, ale táta mi to všechno naučil a já jí to vysvětlím.
Má sice zoubky jako jehličky, ale to já mám taky, a i když jsem menší, to byste koukali jak jí dokážu povalit na záda a kousnout do čumáčku. To já ale jen tak ze hry, to my oba víme že si jen hrajeme.
V noci se nám trošku stýskalo, povídali jsme si o maminkách a pak jsme zase usnuli. To bylo zážitků. Už se těšíme co vymyslíme zítra.



... když mi bylo 32 dnů a fotili mě noví páníčkové

         

           

Tak jsem 1.7. probudil z poledního spánku, a hádejte kdo tu byl? Moji noví páníčkové. Přijeli z Kladna a hned se po mě ptali. Máma i táta se s nimi hned přivítali a hrdě nás všechny ukazovali. Páníček si mě choval a fotil a panička taky. Vyprávěli mi o kamarádce, se kterou budu u nich bydlet. Na psí holky jsem zvyklý - vždyť mám 5 sestřiček a já jsem tu jediný pes, tedy samozřejmě až po tátovi. Všichni říkali, že jsem celý táta - však ten tu kolem mě pyšně pobíhal a pořád mi rovnal chloupky, abych byl fešák. Máma si asi říkala, že se se mnou moc nadělá a šla si pak lehnout do stínu.
Byl jsem rád, že jsem konečně poznal moje páníčky - na některé ségry se tu už totiž podívat byli a sestřičky na mě pak machrovaly. A víte co jsem dostal? krásný uzlík, s kterým si tu budu hrát a pak si ho vezmu do nového domova.



... když mi bylo 15 a 26 dnů

26 dnů  26 dnů  15 dnů 



... když jsem byl úplné miminko

2.den 8.den



Moji rodiče

BONY Z HORSKÉ SAMOTY ASSGAR DRAUGLUIN

Můj rodokmen




ivana.vankova@minurka.cz